Bankovní obchody

Pojem bankovních obchodů, charakteristika bankovních obchodů, systematizace bankovních obchod

Pojem bankovních obchodů



V českém právním řádu neexistuje legální vymezení pojmu bankovní obchody. Toto vymezení lze dovodit z Obchodního zákoníku1 (dále jen ObchZ), který pojmem obchody označuje v úpravě obchodního zastoupení smlouvy, k jejichž uzavírání se pro zastoupeného obchodní zástupce zavazuje vyvíjet činnost, nebo které se obchodní zástupce zavazuje jménem zastoupeného a na jeho účet sjednávat a uzavírat. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že termín obchody se používá jako synonymum pro smlouvy.
„Bankovními obchody lze rozumět smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikající závazkové vztahy.“2 Pod tento pojem nelze podřadit všechny smlouvy, které jsou uzavírané bankou, ale pouze ty smlouvy, které se týkají charakteristických činností bank. Tyto činnosti jsou vyjmenovány v § 1 odst. 1 a 3 BankZ, jak jsem již uvedl výše.


Charakteristika bankovních obchodů


Jednotlivé bankovní obchody se mohou navzájem výrazně odlišovat, lze však
mezi nimi nalézt určité společné rysy. Jsou jimi nemateriální (nehmotný charakter), dualismus a vzájemná propojenost a podmíněnost.3
Nemateriální charakter bankovních obchodů znamená, že pro bankovní obchod jsou rozhodující nemateriální faktory a vliv materiálních faktorů je zcela nepatrný. Z nemateriálního charakteru vyplývají další důležité vlastnosti – neskladovatelnost, abstraktnost a nemožnost patentové ochrany bankovních obchodů.
Podstatou dualismu je spojení hodnotové a věcné stránky bankovního obchodu. Hodnotovou stránku obchodu vyjadřuje jeho finanční objem (velikost úvěru, objem peněžní transakce) a věcnou stránku vyjadřuje počet jednotlivých obchodů. Vzájemná propojenost a podmíněnost vyplývá již z vlastní podstaty jednotlivých bankovních obchodů, kdy jeden nemůže fungovat bez druhého. Nelze např. provádět bezhotovostní platební styk pro klienty, kteří nemají u banky vedený běžný účet. Na druhou stranu může docházet k vědomému vzájemnému propojování některých bankovních obchodů s cílem nabídnout klientovi lepší služby, např. formou automatického uložení prostředků na běžném účtu do výnosnějších forem, pokud stav peněžních prostředků na účtu přesáhne dohodnutou výši.4


Systematizace bankovních obchodů


Bankovní obchody je možné členit z více různých hledisek. Podle vymezení bankovních obchodů, jako smluv uzavíraných bankami při jejich podnikatelské činnosti, lze tyto obchody rozdělit na bankovní obchody v režimu obchodního zákoníku a bankovní obchody v režimu občanského zákoníku 5 (dále jen OZ). Bankovními obchody v režimu ObchZ jsou smluvní typy zde uvedené, např. smlouva o úvěru, o otevření akreditivu, o běžném účtu, o inkasu, o vkladovém účtu aj. Bankovními obchody v režimu občanského zákoníku jsou smluvní typy uvedené v OZ, pokud jsou uzavírány mezi bankou a fyzickými osobami za účelem realizace dané činnosti banky, a za předpokladu, že se tyto vztahy podle § 261 ObchZ neřídí povinně ObchZ. Dalším typem jsou smlouvy nepojmenované (inominatní) ve smyslu § 269 odst. 2 ObchZ, který dovoluje účastníkům uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy, za předpokladu, že dostatečně určí předmět svých závazků. Pro všechny bankovní obchody, ať už v režimu obchodního nebo občanského zákoníku platí ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ o ochraně spotřebitelů.6
Dále můžeme bankovní obchody rozdělit z hlediska odrazu v bilanci banky na obchody aktivní, pasivní a neutrální. Při aktivních bankovních obchodech banka vystupuje jako věřitel a bance z nich vznikají pohledávky. Mezi aktivní obchody se řadí např. poskytování úvěrů. Naproti tomu při pasivních obchodech banka vystupuje v roli dlužníka a bance tak vznikají závazky. Děje se tak např. přijímáním vkladů nebo při emisi vlastních dluhopisů. Neutrální bankovní obchody se v bilanci banky neobjevují. Při těchto obchodech bance nevzniká ani závazek vůči klientovi ani pohledávka za klientem. Patří sem např. zprostředkování platebního styku nebo poskytování bankovních informací.7
Asi nejpraktičtějším a nejpřehlednějším dělením bankovních obchodů z pohledu běžného klienta je členění obchodů dle účelu použití. Nejedná se sice o klasické členění z pohledu banky, ale toto členění nejlépe vystihuje trend bank v přizpůsobování své činnosti potřebám klientů. Z tohoto hlediska lze bankovní obchody rozdělit do pěti skupin:
-    depozitní (vkladové) obchody, které umožňují klientům uložit jejich volné finanční prostředky
-    finančně úvěrové obchody, při kterých banka poskytuje klientům finanční prostředky formou úvěru nebo poskytuje různé záruky za závazky klienta 
-    platební obchody používané k úhradám nebo k inkasu pohledávek
-    obchody investičního bankovnictví
-    pokladní a směnárenské obchody8



Mgr. Jakub Kolařík


1 Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009, s. 22.
3 REVENDA, Zbyněk, et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2000, s. 130.
4 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde, 2005, s. 252.
5 Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009, s. 23.
7 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde, 2005, s. 255.
8 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde, 2005, s. 256.











































































Jaroslav Jankrle

> Detail
Kristýna Šebková

> Detail
Peter Klobušický

> Detail