Právní ochrana databází

1. část - úvod

1. část – úvod


Pojem, historie a klasifikace databází

V současné informační společnosti se důležitým fenoménem stávají počítače a samozřejmě také internet. S tím je spjat také nebývalý rozvoj informací, které se staly mnohem dostupnější, rychlost jejich přenosu je neporovnatelná, ale v první řadě narostlo jejich množství do takových rozměrů, že dnes je zcela nemožné všechny informace sledovat, vnímat, zpracovávat a vyhodnotit. A tak se dostáváme k hlavní myšlence vzniku databází, kdy organizování veškerých informací prakticky ze všech oblastí života, od velmi jednoduchých či primitivních až po velmi složité, značně zjednodušuje orientaci v určité informační nepřehlednosti. Databáze tedy nepochybně maximálně ulehčují orientaci v informačních tocích, jsou jakýmsi produktem lidské vynalézavosti, dnes už zcela jistě spjaté s podnikavostí. Vytváření databází se tak stalo výnosným podnikáním, těžícím z rozvoje moderních informačních technologií a jejich schopnosti neustále kvalitněji a rychleji zpracovávat enormní množství informací. 
Současně s rozvojem databází a neustálým usnadňováním manipulace s nimi a s daty v nich obsaženými však vzniká riziko jejich zneužití. Stejně snadné jako jejich využívání, přizpůsobování či měnění se jeví také jejich neoprávněné kopírování či rozšiřování. Dostáváme se k situaci, kdy existuje zcela nepochybný zájem společnosti na tvorbě databází, také zcela nepochybný zájem podnikatelů na jejich tvorbě, který se však ztrácí v případě, kdy databáze nebudou chráněny. Je totiž zcela jednoduché, a to za marginální náklady, zkopírovat obsah databáze a dále jej šířit za zlomek ceny oproti ceně, za kterou jí nabízel pořizovatel. Ten však do jejího pořízení musel investovat a v rámci podnikatelské investice očekává její návratnost a nějaký zisk. V případě nechránění těchto investic by tak podnikatelé ztratily zájem na tvorbě databází, čímž by utrpěla nepochybně celá společnost.
Vzhledem k výše uvedenému vznikla společenská potřeba právní ochrany databází, jelikož původní autorskoprávní ochrana chránila jen zlomek vznikajících databází. Na půdě Evropské unie tak byla přijata směrnice Rady č. 96/6/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází. S tím samozřejmě v rámci členství ČR v EU souvisí i novelizace autorského zákona. A právě rozbor této nové právní úpravy a nových právních institutů bude stát v centru naší pozornosti. 

Definice

Dle internetového slovníku Wikipedia je databáze určitá uspořádaná množina informací (dat) uložená na paměťovém médiu. V širším smyslu jsou součástí databáze i softwarové prostředky, které umožňují manipulaci s uloženými daty a přístup k nim. Tento systém se v české odborné literatuře nazývá systém řazení báze dat (SŘBD). Běžně se označením databáze, v závislosti na kontextu, myslí jak uložená data, tak i software (SŘBD). Tolik tedy definice internetového slovníku Wikipedia.1
Definicí databází můžeme nalézt celou spoustu, přičemž jsou také značně odlišné. Příkladem toho je i výše zmíněná definice slovníku Wikipedia a zcela jiný pohled na databáze v právní oblasti, kde širší výklad zahrnující do databáze i softwarové prostředky nepřichází v úvahu. Naopak, z pohledu autorskoprávní ochrany je zcela zásadní rozlišování mezi uspořádáním elektronické databáze samotné a následným počítačovým zpracováním. Autorskoprávní ochrana se totiž poskytuje na jedné straně pouze elektronické databázi bez ohledu na procesy ovládacího programu a na druhé straně tomuto programu vytvářejícímu uživatelské rozhraní, které se zpravidla od původního uspořádání databáze značně liší. Nakonec i samotná Evropská unie přijala v této oblasti dvě samostatné směrnice, jednu zvlášť k ochraně databází a jednu zvlášť k ochraně počítačových programů. 
Tyto rozdíly v definicích jsou však zcela logické, neboť je zřejmé, že trochu jiný bude pohled na databázi v oblasti informatiky a jiný v právní oblasti, což se ukáže zejména při klasifikaci databází, kde jsou v rozdílných oblastech nauky používána také zcela rozdílná kritéria, a tedy různé klasifikace.
V obecném smyslu však všechny definice v zásadě popisují databázi jako určitý vnitřně organizovaný soubor informací, dat, nebo údajů, tedy soubor poznatků o jakýchkoli skutečnostech. Základní podmínkou je vnitřní organizace, která pak umožňuje využít základní funkci databáze, tedy snadné vyhledávání prvků v ní obsažených. V běžném životě se s nimi setkáváme v podobě telefonních seznamů, jízdních řádů, kuchařek, novin, televizních programů, atd.

Historie

Předchůdcem databází byly papírové kartotéky. Umožňovaly uspořádávání dat podle různých kritérií a zatřiďování nových položek. Veškeré operace s nimi prováděl přímo člověk. Správa takových kartoték byla v mnohém podobná správě dnešních databází. Dalším krokem bylo převedení zpracování dat na stroje. Za první velké strojové zpracování dat lze asi považovat sčítání lidu ve Spojených státech v roce 1890. Paměťovým médiem byl děrný štítek a zpracování sebraných informací probíhalo na elektromechanických strojích. Elektromechanické stroje se využívaly pro účely zpracování dat další půlstoletí.
Velkým impulsem pro další rozvoj databází byl překotný vývoj počítačů v padesátých letech 20. století. Ukázalo se, že původně univerzální používání strojového kódu procesorů je (nejen) pro databázové úlohy neefektivní, a proto se objevil požadavek na vyšší jazyk pro zpracování dat.
Postupem času se databázové systémy v rámci stále nových projektů vznikajících na různých konferencích zdokonalovaly. V 70. letech se objevují první relační databáze, v 90. letech pak nastupují objektově orientované databáze. V současnosti se spíš prosazuje kompromisní trend objektově-relační technologie.
Klasifikace databází
Jeden z možných způsobů kategorizace databází vychází z jejich struktury. Ta je vytvořena způsobem výběru a uspořádání obsahu.
Výběr stanovuje, jaké informace a z jaké oblasti či ohledně jaké problematiky se do databáze zařazují, dále zda se zahrnou všechny relevantní údaje nebo bude výběr omezen dalším kritériem, ku příkladu časem. Databáze pak můžeme rozdělit na všeobecné, nabízející informace v maximální škále, typicky encyklopedie, a speciální, zaměřené pouze na určitou problematiku či oblast.
Uspořádání obsahu pak znamená jeho organizaci. Všeobecné databáze se zpravidla třídí abecedně, nebo jiným jednoduchým způsobem, speciální se pak třídí v závislosti na specifikách oblasti, z níž jsou příslušné informace vybrány.
Databáze sice existovaly již dříve, nicméně nejpodstatnější rozvoj zaznamenaly v souvislosti s rozvojem informačních technologií. Došlo k nebývalému zjednodušení vytváření, rozmnožování, rozšiřování, zpracování a využívání databází. Ostatně i při zrodu samotného internetu stály databáze. Rozvoj informačních technologií však s sebou přinesl i rizika, protože stejně jako je jednoduchá manipulace s daty, jejich dotváření, měnění, přizpůsobování atd., tak je jednoduché i jejich neoprávněné rozmnožování, kopírování či zpřístupňování.
Z výše zmíněného plyne dělení na databáze elektronické a neelektronické. Elektronické databáze můžeme rozdělit na základě mnoha kritérií. Často používané je například dělení podle cílové skupiny, na kterou se daný portál zaměřuje (např. na obchodníky, právníky, fyziky, chemiky). Stále častěji se také používá dělení na kategorie koncových uživatelů (začátečníci, pokročilí), kterým databáze vychází vstříc pomocí speciálních uživatelských rozhraní a stylem dialogu (komunikace) s uživatelem. Nesmíme opomenout ani tematické třídění.
Databáze lze třídit i s ohledem na osoby, které je vytvářejí. Kritériem je zde zda databázi vytváří jedinec nebo skupina. Důležitou je pak v případě rozsáhlých a náročných databází skupinová práce, v případě jednoduchých samostatná práce jednotlivce od začátku až do konce. U databází vzniklých skupinovým přičiněním jsou pak důležité i otázky, zda se jedná o zaměstnavatele a zaměstnance, investora, objednatele či zhotovitele.
Dalším kritériem by mohlo být dělení na komerční a nekomerční databáze. Komerční jsou typicky vytvářeny v rámci podnikatelské činnosti pro zisk, nekomerční jsou vytvářeny buď pro soukromé účely, nebo pro různé jiné účely bez podnikatelských pohnutek. Sem lze přiřadit i databáze vznikající v oblasti vědeckého bádání. 
Hrubším dělením databází je členění podle jejich typů (poslání). Na základě tohoto hlediska rozlišujeme tyto typy elektronických zdrojů:
1.)    bibliografické databáze - slouží pro získání přesné citace, někdy i abstraktu,
2.)    plnotextové - obsahují plné texty, většinou bez grafických doplňků,
3.)    faktografické - uvádějí konkrétní textové či numerické údaje,
4.)    databáze typu rejstříků a katalogů – rejstříky a katalogy firem, výrobků atd.

Z hlediska způsobu ukládání dat a vazeb mezi nimi můžeme rozdělit databáze na databáze síťové, hierarchické, relační, objektové a objektově relační. 
(pokračování v 2. části článku)


Mgr. Peter Klobušický
AK Chase Pullman v.o.s.


1 http://en.wikipedia.org/wiki/Database




































































Šimon Kubišta

> Detail
Peter Klobušický

> Detail
Jana Korábová

> Detail