Právní ochrana databází

3. část  - Evropská judikatura

Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci The British Horseracing Board Ltd. a další versus William Hill Organisation Ltd. (C-203/02)

Rozsudek se týká problematiky rozsahu a povahy práva sui generis upraveného Směrnicí 96/9/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 1996, o právní ochraně databází. Případ se týkal výše zmíněných společností, na jedné straně společenství žalobců The British Horseracing Board Ltd. a Jockey Club and Weatherbys Group Ltd. věnující se sestavování a vedení databází obsahujících velké množství informací o dostizích konaných ve Velké Británii a na druhé straně stojící společnosti William Hill. Mimo jiné tyto databáze obsahují rodokmen téměř milionu dostihových koní, informace o vlastnících, trenérech, žokejích, váhovém zatížení koní, názvy, místa a data závodů, délky jednotlivých tratí, kritéria pro účast v závodech, data uzávěrek přihlášek, výši startovného, konečný seznam koní a jezdců pro závody atd. Pravidelně je tak aktualizováno mnoho podrobných údajů, které nepostradatelně slouží k lepší orientaci při provádění sázek. Sázková společnost William Hill, v tomto případě tedy žalovaná strana, je jedním z nejdůležitějších organizátorů sázek ve Velké Británii, přičemž v její nabídce nechybí ani čím dál tím víc populárnější on-line sázení přes Internet.

Na svých webových stránkách poskytuje informace o koních a jezdcích čerpané z databáze The British Horceracing Board Ltd. Z tohoto důvodu podala The British Horceracing Board Ltd. žalobu, ve které tvrdila, že společnost William Hill porušovala její práva na ochranu databází vyplývající ze Směrnice. V prvostupňovém řízení, ve kterém rozhodoval High Court of Justice of England and Wales, bylo vyhověno žalobci. Společnost William Hill se však odvolala a odvolací soud, Court of Appeal, se pak dále obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou podle článku 234 Smlouvy ES, která se týká interpretace několika ustanovení Směrnice:

1) Zahrnuje jeden z výrazů
a) „podstatná část obsahu databáze“
b) „nepodstatné části obsahu databáze“

uvedených v článku 7 směrnice díla, údaje nebo jiné prvky pocházející z databáze, které však nemají stejné systematické nebo metodické uspořádání a individuální přístupnost jako prvky databáze?

2) Co znamená „pořízení“ v čl. 7 odst. 1 směrnice? Především, zda mohou skutkové okolnosti a otázky uvedené ve výše uvedených  odstavcích  24 až 31 představovat pořízení takového druhu?

3) Omezuje se „ověření“ podle čl. 7 odst. 1 směrnice na to, že se čas od času zajistí, že informace obsažená v databázi je správná nebo že se nezměnila?

4) Co se rozumí v čl. 7 odst. 1 výrazy:
a) „kvalitativně podstatná část obsahu databáze“? a
b) „kvantitativně podstatná část obsahu databáze“?

5) Co se rozumí v čl. 7 odst. 5 směrnice výrazem „nepodstatné části databáze“?

6) Především v každém případě,
a) znamená slovo „podstatný“ něco více než „nepatrný“ a, pokud ano, co?
b) znamenají slova „nepodstatná část“ pouze část, která není „podstatná“?

7) Omezuje se „vytěžování“ podle článku 7 směrnice na přenos obsahu databáze přímo z databáze na jiný nosič, nebo zahrnuje také přenos děl, údajů nebo jiných prvků pocházejících nepřímo z databáze, bez přímého přístupu k databázi?

8) Omezuje se „zužitkování“ podle článku 7 směrnice na zpřístupnění obsahu databáze veřejnosti přímo z databáze, nebo zahrnuje též zpřístupnění veřejnosti děl, údajů nebo jiných prvků pocházejících přímo z databáze, ale bez přímého přístupu k databázi?

9) Omezuje se „zužitkování“ podle článku 7 směrnice na první zpřístupnění obsahu databáze veřejnosti?

10) Co se rozumí v čl. 7 odst. 5 směrnice „činností v rozporu s obvyklým užíváním databáze nebo neodůvodněně poškozující oprávněné zájmy pořizovatele databáze“? Především, mohou skutečnosti a otázky výše uvedené v odstavcích 40 až 47 v kontextu skutečností a otázek výše uvedených v odstavcích 32 až 35 představovat takovou činnost?

11) Znamená čl. 10 odst. 3 směrnice, že když nastane „podstatná změna“ v obsahu databáze, čímž je databázi, která takto vznikla, poskytnuta vlastní doba ochrany, že tato databáze je považována za novou a odlišnou databázi, včetně pro potřeby čl. 7 odst. 5?"

V některých směrech se předběžné otázky netýkají výkladu práva Společenství, tj. směrnice, ale použití směrnice na konkrétní případ. V tomto směru je namístě přijmout názor Komise, že v rámci řízení o předběžných otázkách podle čl. 234 ES tyto otázky nepřísluší řešit Soudnímu dvoru, ale že spadají do pravomoci vnitrostátního soudu a že v projednávané věci se Soudní dvůr musí omezit na výklad práva Společenství. Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž v rámci řízení podle článku 234 ES, založeného na jasném oddělení funkcí vnitrostátních soudů a Soudního dvora, spadá veškeré posouzení skutkových okolností do pravomoci vnitrostátního soudu. Soudní dvůr tudíž není příslušný pro rozhodování o skutkových okolnostech sporu v původním řízení, ani pro použití předpisů práva Společenství, které vyložil pro vnitrostátní opatření nebo skutkové okolnosti, neboť k tomu je příslušný pouze vnitrostátní soud. Posouzení některých skutečností týkajících se předmětné databáze tedy vyžaduje skutkové posouzení, které přísluší vnitrostátnímu soudu. Ve zbývající části je Soudní dvůr příslušný pro rozhodování o předběžných otázkách

Podle ustanovení Směrnice má tvůrce databáze, která vykazuje podstatnou kvalitativní nebo kvantitativní investici do získání, ověření či prezentace jejího obsahu, právo zabránit jednání spočívajícímu ve vyjímání či používání obsahu celé databáze nebo její podstatné části, přičemž hodnocení, zda se jedná o podstatnou část databáze, je třeba provádět jak z hlediska kvantitativního, tak i kvalitativního.

Evropský soudní dvůr však ve svém rozsudku stanovil, že při posuzování toho, zda byla konkrétní databáze vytvořena s vynaložením podstatné investice, a tudíž zda podléhá ochraně právem sui generis, je možná brát v úvahu pouze investice do získání, ověření či prezentování jejího obsahu. To znamená, že je tedy možné zohlednit pouze investice vynaložené na vyhledávání existujících nezávislých materiálů a jejich seskupení do databáze. Účelem ochrany prostřednictvím práva sui generis upraveného Směrnicí je podnítit zřizování systémů na ukládání a zpracování existujících informací, a nikoli vytváření nových materiálů, které se budou později moci seskupit do databáze.  Investice vynaložené na vytvoření obsahu databáze nemohou být pro tyto účely považovány za část investice do databáze. A toto se týká i výdajů spojených se sestavováním seznamu koní účastnících se závodů a jejich ověřování, které tvoří podstatnou část investic společnosti The British Horceracing Board Ltd. souvisejících s předmětnou databází, a tudíž podle citovaného rozsudku Evropského soudního dvora nemohou být považovány za investice použité výhradně k získání, ověření či k prezentaci obsahu databáze.

Směrnice stanovuje, že vlastník práva na ochranu své databáze má právo zabránit jednání spočívajícímu ve vytěžování či zužitkování obsahu celé databáze nebo její podstatné části bez ohledu na to, zda byl obsah databáze zpřístupněn veřejnosti či nikoliv. Dále má také právo zabránit každému opakovanému či systematickému vytěžování či zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze v případě, že by takovéto jednání nepřiměřeně poškozovalo oprávněné zájmy pořizovatele dané databáze. Evropský soudní dvůr dále v rozsudku vysvětlil, že jde o nedovolená jednání spočívající ve vytěžování nebo zužitkování, jejichž souhrnným důsledkem je reorganizace nebo zpřístupnění celého obsahu databáze nebo její podstatné části, bez souhlasu tvůrce takové databáze, jenž způsobuje vážnou škodu na investici, kterou tvůrce databáze vynaložil.

Již bylo zmíněno, že podstatnou část lze z kvantitativního hlediska definovat jako vztahující se na objem dat vyjímaných z databáze anebo jinak používaných, a porovnat jej s celkovou velikostí obsahu databáze.

Evropský soudní dvůr konstatoval, že informace zveřejněné na webových stránkách společnosti William Hill představují jen malou a nepodstatnou část obsahu databáze The British Horceracing Board Ltd. Z tohoto důvodu ani počínání společnosti William Hill, týkající se vyjímání a používaní některých údajů, i když tady je nutno připustit i opakovaní a určitou systematičnost této činnosti, nemělo za cíl reorganizaci ani zpřístupnění celé nebo podstatné části databáze společnosti The British Horceracing Board Ltd. Tím tedy nebyly způsobeny vážné škody na investicích vynaložených společností The British Horceracing Board Ltd. na její vytvoření.

Rozsudky ve věcech Fixtures Marketing Ltd. proti Oy Veikkaus Ab, Fixtures Marketing proti Svenska Spel AB a Fixtures Marketing Ltd. proti Organismos prognostikon agonon podosfairou AE.

Ve sporu před finským, švédským a řeckým soudem vystupovala jako žalobce společnost, která údajně získala právo organizátorů anglické a skotské profesionální fotbalové soutěže (Football Association Premier League, resp. Scottish Football League) výlučně používat rozpisy utkání těchto ligových soutěží v zahraničí. Žalovanými byly pořadatelé sázek na fotbalové zápasy, kteří pro své podnikání využívaly údaje obsažené v uvedených databázích, aniž by se však se žalobci dohodli o platbách za toto využití. V případě rozpisu utkání anglické a skotské fotbalové ligy nebylo žádným problémem data získat, neboť organizátoři měli pochopitelný zájem na tom, aby rozpis byl znám řadu měsíců dopředu široké veřejnosti a byl snadno dostupný jak na internetu, tak v dalších sdělovacích prostředcích. Rozpisy byly také distribuovány v rámci jednotlivých ligových utkání v podobě tradičních brožurek pro fotbalové fanoušky.

Předběžné otázky, které položily Evropskému soudnímu dvoru finský, švédský a řecký soud, se týkají harmonizované právní ochrany databází. Nedošlo sice k formálnímu rozhodnutí Velkého senátu ESD o spojení těchto věcí do jediného řízení, ve skutečnosti však tyto případy byly posouzeny společně, přičemž rozsudky na sebe úzce navazují jak v odůvodnění, tak i ve výrokové části, takže tvoří v podstatě pomyslný nerozdílný celek. Stejně tak k tomuto celku můžeme přiradit výše uváděný případ ve věci The British Horseracing Board Ltd. a další versus William Hill Organisation Ltd.. Všechny čtyři rozsudky ESD jsou z 9. listopadu 2004. Pokud šlo o údaje z databáze koňských dostihů, musela žalovaná společnost vyvinout větší úsilí, neboť z povahy věci je zřejmé, že nešlo o tak fixní datovou strukturu, jakou je organizační schéma ligové soutěže. I proto jsem tento případ popsal zvlášť a zbývající tři pak společně.

Vybrané části z odůvodnění rozsudku (překlad):

Pojem „vklad spojený s ověřením obsahu databáze“ musí být chápán tak, že zahrnuje prostředky používané ke kontrole správnosti prvků získávaných při zřizování databáze, jakož i za jejího fungování, s cílem zajistit spolehlivost informace v této databázi obsažené. Pojem „vklad spojený s předvedením obsahu databáze“ pak odkazuje na prostředky, které mají této databázi dát její funkci zpracovávání informací, a sice prostředky určené k systematickému či metodickému uspořádání prvků obsažených v této databázi, jakož i k organizaci jejich individuální přístupnosti.

Kvantitativní hledisko bere v úvahu vyčíslitelné prostředky a kvalitativní hledisko nekvantifikovatelné úsilí, jako je duševní úsilí nebo vynaložená energie. Získávání a shromažďování údajů tvořících rozpis fotbalových utkání nevyžaduje od profesionálních lig vynaložení zvláštního úsilí. Získávání a shromažďování je nerozlučně spjato s vytvářením těchto údajů, na kterém se tyto ligy podílejí, neboť jsou odpovědné za organizaci ligových soutěží ve fotbale. Pořízení obsahu rozpisu fotbalových utkání tudíž nevyžaduje žádný vklad, jenž by byl samostatný ve vztahu ke vkladu, který vyžaduje vytvoření údajů obsažených v tomto rozpisu.

Profesionální fotbalové ligy nemusí vynaložit žádné zvláštní úsilí ke kontrole správnosti údajů o utkáních ligových soutěží při sestavování rozpisu, neboť tyto ligy jsou přímo zapojeny do vytváření těchto údajů. Co se týče ověřování správnosti obsahu rozpisů utkání v průběhu sezóny, toto ověřování spočívá, jak vyplývá z vyjádření Fixtures, v přizpůsobení určitých údajů z těchto rozpisů v závislosti na případném odložení určitého utkání nebo kola ligové soutěže, o němž profesionální ligy rozhodnou nebo na němž se shodnou. Jak zdůrazňuje Veikkaus, takovéto ověření nelze považovat za ověření svědčící o podstatném vkladu.

Pořízení, ověření ani předvedení obsahu fotbalových utkání nesvědčí o podstatném vkladu, jenž by mohl odůvodnit poskytnutí ochrany z titulu zvláštního práva upraveného v článku 7 směrnice 96/9/ES.

Výrok rozsudku (překlad):

Pojem „vklad spojený s pořízením obsahu databáze“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady  96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází je třeba chápat tak, že označuje prostředky vynaložené na získání existujících prvků a jejich shromáždění v uvedené databázi. Nezahrnuje prostředky použité k samotnému vytvoření prvků tvořících obsah databáze. V kontextu sestavování rozpisu utkání pro účely organizace ligových soutěží ve fotbale tedy nezahrnuje prostředky vynaložené na určení dat, časů konání a soupeřících družstev u jednotlivých utkání těchto ligových soutěží.

Tyto rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 9. listopadu 2004 znamenaly konec nadějí tvůrců databází v oblasti sportu, jako jsou např. fotbal nebo dostihy, na získání dodatečných finančních prostředků pro sport účtováním poplatků sázkovým kancelářím za používání údajů z těchto databází.

(pokračování v 4. části článku)

 

Mgr. Peter Klobušický
AK Chase Pullman v.o.s.

 

1 Kocián, Alexandr; Šolc, Martin; Balaštík, Jiří. Právní ochrana sportovních databází. ECLN. 2005, č. 7, str. 6


Jana Kubištová

> Detail
Vladimír Nováček

> Detail
Jaroslav Jankrle

> Detail