Vklady na běžných účtech

Běžný účet lze definovat jako účet, který vede banka pro klienta, a jehož hlavní funkcí je provádění platebního styku.1 Patří mezi netermínované vklady, které jsou splatné kdykoliv bez výpovědní lhůty. Vzhledem k tomu bývá úroková sazba na běžných účtech velmi nízká a tento typ účtu není vhodný ke zhodnocení vkladů. Běžný účet je jedním ze základních bankovních obchodů a banky často vyžadují jeho zřízení pro poskytnutí dalších služeb a produktů. 
Běžný účet se zřizuje smlouvou o běžném účtu, která je jako smluvní typ upravena v § 708 až 715a ObchZ. Většina z těchto ustanovení má dispozitivní povahu a strany se od této úpravy mohou odchýlit nebo ji vyloučit. Závazkový vztah vzniklý z této smlouvy je podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodním závazkovým vztahem a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, ať už je klientem fyzická nebo právnická osoba. Jde o tzv. absolutní obchod. Ustanovení občanského zákoníku lze použít pouze v případě, že určitou otázku nelze řešit podle ustanovení obchodního zákoníku (§ 1 odst. 2 ObchZ) nebo pokud tak u nepodnikatelů obchodní zákoník stanoví (§ 262 odst. 4 ObchZ).2
Součástí smlouvy o běžném účtu zpravidla bývají tzv. bankovní podmínky, které jsou často označovány jako obchodní podmínky nebo všeobecné podmínky. Tyto podmínky mají povahu obchodních podmínek ve smyslu § 273 odst. 1 ObchZ. K tomu, aby se jejich obsah stal součástí smlouvy o běžném účtu, nestačí pouze odkaz ve smlouvě, ale musí být stranám uzavírajícím smlouvu známé, nebo musí být ke smlouvě připojeny. Banky jsou povinny svoje obchodní podmínky na základě § 11 BankZ ve svých provozovnách písemnou formou zveřejňovat a informovat tak v českém jazyce o podmínkách bankovních obchodů a služeb. Tato povinnost však nenahrazuje podmínky stanovené § 273 odst. 1 ObchZ pro určení obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Pokud dojde ke změně obchodních podmínek, které upravují práva a povinnosti smluvních stran, ze strany banky, dochází tím i ke změně obsahu smlouvy a je pro ni nutný souhlas majitele účtu. Ustanovení ve smlouvě, které by umožňovalo jednostrannou změnu obchodních podmínek závislou jen na vůli banky, by bylo relativně neplatné podle § 267 odst. 1 ObchZ.3
Česká národní banka (dále jen ČNB) upravila zásady vedení bankovních účtů a provádění platebního styku a zúčtování Všeobecnými obchodními podmínkami, které byly uveřejněny ve Věstníku ČNB č. 22/1994.4 Tyto podmínky mohou sloužit jako vzor pro vypracování obchodních podmínek banky nebo mohou působit jako všeobecné obchodní podmínky na základě § 273 ObchZ. Dále ČNB vydala v roce 2003 výklad vybraných ustanovení ObchZ týkajících se smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu.5
V § 708 odst. 1 ObchZ jsou uvedeny podstatné náležitosti smlouvy o běžném účtu, jejichž absence by znamenala absolutní neplatnost smlouvy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o běžném účtu jsou:
•    identifikace banky a majitele účtu,
•    určení doby, od které má být účet zřízen,
•    určení měny, ve které má být účet veden,
•    závazek banky přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.
Pokud smlouva obsahuje výše popsané podstatné náležitosti, vždy se bude jednat o běžný účet, i když nebude mít označení běžný účet a bude označen např. jako účet sporožirový. Judikatura potvrdila, že sporožirový účet je druhem účtu běžného.6
Běžný účet musí být zřízen na základě písemné smlouvy a to samé platí i pro změnu nebo zrušení smlouvy.
Subjekty smlouvy o běžném účtu musí být dostatečně identifikovány, jinak by šlo o neplatný právní úkon pro nedostatek určitosti podle § 37 odst. 1 OZ. Pro banku vyplývá identifikační povinnost, tak jako pro všechny podnikatele, z § 13a ObchZ.     Smlouvu může uzavřít jak banka, tak za podmínek stanovených zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech 7 i spořitelní nebo úvěrní družstvo 8.   Přesné označení majitele účtu ve smlouvě vyplývá přímo z § 709 odst. 1 ObchZ a lze z něj dovodit, že banka nemůže běžný účet zřídit jako anonymní.
Součástí smlouvy o běžném účtu mohou být i jiné než podstatné náležitosti. Některé z těchto náležitostí jsou uvedeny v § 709 odst. 2 ObchZ, který má spíše doporučující povahu. Jsou jimi např. určení osob oprávněných nakládat s prostředky na účtu, výše nebo způsob stanovení úrokové sazby, období splatnosti úroků, lhůty, v nichž banka oznamuje majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu aj.
Právní úprava běžného účtu rozlišuje pojmy nakládání s účtem a nakládání s prostředky na účtu. Pod pojem nakládání s účtem spadají takové úkony, týkající se smlouvy o běžném účtu, jako je uzavření smlouvy, změny a ukončení smluvního vztahu dohodou nebo výpovědí. Právo nakládat s účtem má přímo ze zákona majitel účtu, ať už jde o osobní jednání fyzické osoby nebo jednání právnické osoby prostřednictvím statutárního orgánu. Podle § 709 odst. 3 ObchZ, jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu, na níž je úředně ověřen podpis. Běžný účet může být zřízen i pro více než jednu osobu a v takovém případě má každá z nich postavení majitele účtu.
Naproti tomu nakládat s prostředky na účtu mohou i osoby odlišné od majitele účtu. Za obecnou zásadu se považuje oprávnění nakládat s prostředky na účtu pro osoby, které jsou uvedeny v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance. Podpisové vzory tvoří součást smlouvy nebo bývají na samostatných listinách uložených v bance. Další osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu s nimi mohou nakládat pouze za podmínek stanovených ve smlouvě. V určitých případech může s prostředky na účtu disponovat i samotná banka. Jedná se o případy stanovené přímo zákonem, např. v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu nebo pokud to stanoví smlouva. 9
Podle § 714 odst. 1 ObchZ banka platí majiteli účtu ze zůstatku peněžních prostředků na účtu úroky, pokud smlouva nestanoví jinak. Úroková sazba může být ve smlouvě určena její konkrétní výší, ale takovéto případy se vyskytují jen výjimečně. V praxi mnohem častější je určení způsobu stanovení výše úrokové sazby, jak uvádí § 709 odst. 2 písm. b) ObchZ. Ze zákonné formulace však není jasné, zda lze úrokovou sazbu během trvání smlouvy měnit, a zda tak lze učinit jednostranným prohlášením banky. Takovou dohodu lze považovat za způsob stanovení výše úrokové sazby, jak v tomto případě zákon vyžaduje, banka však toto právo nesmí využívat k neomezenému jednostrannému stanovování úrokových sazeb. To by odporovalo jak § 269 odst. 3 ObchZ, který stanoví, že dohoda stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku nesmí obsahovat takový způsob, který je závislý jen na vůli jedné strany, tak ust. § 262 odst. 4 ObchZ ve vztahu k majitelům účtů, kteří nejsou podnikateli z důvodu ochrany spotřebitele. Dále by mohlo být jednostranné stanovení úrokových sazeb ze strany banky, posuzované v režimu obchodního zákoníku, považováno za výkon práva odporující zásadám poctivého obchodního styku podle § 265 ObchZ, a proto nepožívající právní ochrany, a v režimu občanského zákoníku podle § 39 za ujednání odporující dobrým mravům.10 Proto by dohoda o způsobu stanovení výše úrokové sazby měla vycházet z objektivních kritérií, např. ze sazby vyhlašované ČNB nebo referenční sazby banky, která je však nějakým způsobem definována (pevně nebo vztahem k sazbě ČNB)11.
Případné neúročení zůstatku musí být sjednáno přímo ve smlouvě. Pro případ, že by ve smlouvě nebyla výše úrokové sazby sjednána a nebyl by v ní uveden ani způsob jejího stanovení, ust. § 714 odst. 4 ObchZ stanoví výši úrokové sazby jako polovinu diskontní sazby stanovené ČNB ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.
Majitel účtu může smlouvu kdykoliv písemně vypovědět, a to i v případě, kdy byla smlouva uzavřena na dobu určitou. Smlouva o běžném účtu tak zaniká dnem doručení výpovědi bance. Banka může také smlouvu o běžném účtu kdykoliv písemně vypovědět, ale v tomto případě smlouva zaniká až s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Jestliže je však smlouva ze strany banky vypovězena proto, že majitel účtu podstatným způsobem porušil povinnosti jemu vyplývající ze smlouvy, zaniká smlouva dnem jejího doručení majiteli účtu. Takto podaná výpověď musí být podána jako doporučená zásilka a v případě, že majitel účtu odmítne výpověď převzít, platí fikce, že výpověď byla doručena dnem, kdy držitel poštovní licence vrátí výpověď bance. Banka nemůže vypovědět smlouvu na dobu určitou, pokud tato možnost není ve smlouvě výslovně stanovena.
Smlouva o běžném účtu nezaniká smrtí jeho majitele. Banka dále přijímá peněžní prostředky na účet a vyplácí prostředky z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel a osoby jím zmocněné. Pokud se banka hodnověrně dozví, že majitel účtu zemřel (za hodnověrné se považuje např. zpráva soudu nebo předložení úmrtního listu), zastaví následujícím dnem platby, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat. Plná moc udělená majitelem účtu pro nakládání s peněžními prostředky jiné osobě nezaniká, jestliže z ní výslovně nevyplývá, že měla trvat pouze za života majitele účtu.


Mgr. Jakub Kolařík


1 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde, 2005, s. 262.2
2 LIŠKA, Petr. Některé právní aspekty ochrany spotřebitele ve smlouvě o běžném účtu. Právní rozhledy, 2007, č. 3, s. 81 a násl.
3 Plíva, Stanislav, in: ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009.  s. 1229.
4 Úřední sdělení ČNB č. 31/1994 o vydání Všeobecných obchodních podmínek. [online] [cit 10-06-2010]. Dostupné z WWW: .
5 Úřední sdělení ČNB ze dne 27.06.2003 – Výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb, [online] [cit 10-06-2010]. Dostupné z WWW: .
MATĚJKOVÁ, Petra. Juristic [online]. 2005 [cit. 10-06-2010]. Smlouva o běžném účtu. Dostupné z WWW: .
6 Zákon č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o spořitelních a úvěrních družstvech
7 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 57.
8 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009, s. 49.
9 Zákon č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o spořitelních a úvěrních družstvech
10 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 57.
11 PLÍVA, Stanislav, et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009, s. 49.










































































































































































































Kristýna Šebková

> Detail
Vladimír Nováček

> Detail
Jaroslav Jankrle

> Detail