Ústavní soud rozhodl o zrušení třídenní lhůty k uplatnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu

Ústavní soud České republiky rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 16/12 dne 16. října 2012 o návrhu navrhovatelky K. Š. na zrušení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:

I. Ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se ve slovech „do tří dnů“ a ve slovech „v téže lhůtě“ ruší uplynutím dne 30. dubna 2013.

II. Ve zbylých částech se návrh na zrušení § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odmítá.

Ústavní stížností se navrhovatelka domáhala, aby Ústavní soud, kromě zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze[1], zrušil rovněž ustanovení § 175 zákona č.  99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podřídil směnečné řízení obecnému řízení, aby žalovaný měl možnost se řádně bránit uplatnění směnečného nároku. Podle navrhovatelky Vrchní soud v Praze nerozhoduje nestranně a vykládá zákon (především § 120 o. s. ř. a § 134 o. s. ř.) úmyslně zcela chybně, v rozporu se zněním a smyslem zákona, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a v rozporu s obecně pojímanými zásadami morálky, spravedlnosti a v rozporu s dobrými mravy.

Podle navrhovatelky směnečné právo, jak ho prezentuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, bylo formulováno ve druhé polovině 19. století a od té doby nedoznalo významnějších změn. Navíc se směnečné řízení vyznačuje přísností.

Jedním z účastníků řízení před Ústavním soudem byl Senát Parlamentu České republiky. Ten se vyjádřil tak, že byť návrh formálně žádá zrušení celého ust. § 175 o. s. ř., z obsahu podání je podle Senátu patrné, že ústavně spornou má být zejména lhůta tří dnů k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dalším účastníkem řízení byla Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, která prohlásila, že posouzení ústavnosti ust. § 175 o. s. ř. je plně na Ústavním soudu.

Ústavní soud se při posuzování návrhu zabýval tvrzeným rozporem napadeného ustanovení se zásadou rovnosti účastníků ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny, která je jako taková součástí práva na spravedlivý proces. Vyšel z toho, že zásada rovnosti účastníků řízení je zakotvena v čl. 96 odst. 1 Ústavy a jako subjektivní právo je deklarována právě v čl. 37 odst. 3 Listiny. Je jedním ze základních principů, jimiž se musí soudní řízení vyznačovat.  Vyjadřuje přitom skutečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli zvýhodněna. Zákon tedy musí zajistit všem stranám sporu stejné možnosti k uplatnění jejich práv; všem účastníkům musí dát možnost reálně a efektivně jednat v soudním řízení, tedy zejména vyjadřovat se k tvrzením protistrany, jakož i činit důkazní návrhy a tak podobně.

Ústavní soud, vycházejíc z principu minimalizace zásahu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, nejprve zohlednil, že přichází-li v úvahu ústavně konformní výklad napadeného ustanovení, má tento přednost před jeho zrušením. Směnka a směnečné řízení se vyznačují zvláštní povahou, takže by podle Ústavního soudu nebylo přiměřené podřizovat směnky zcela obecnému civilnímu řízení, neboť by se tím z tohoto cenného papíru stal jakýsi „dlužní úpis“.

Navrhovatelka podle svého vyjádření vůbec nevěděla, o co jde, a během tří dnů musela uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. V dnešní době, na rozdíl od doby, kdy se české směnečné právo formovalo, je směnka běžně užívána nejen mezi profesionály, a za této situace si Ústavní soud kladl otázku, zda je třídenní lhůta k podání námitek přiměřená.

Po důkladném rozboru problematiky Ústavní soud vymezil tři okolnosti (hlediska), za kterých může být konstatována konformita zákonem stanovené lhůty:

  1. Nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty ve vztahu k ní časově omezené možnosti uplatnění ústavně garantovaného práva (nároku), případně k ní vymezenému časovému úseku omezení subjektivního práva.
  2. Svévole zákonodárce při stanovení lhůty (jejím zakotvení anebo zrušení).
  3. Ústavně neakceptovatelná nerovnost dvou skupin subjektů, jež je výsledkem zrušení určité zákonné podmínky uplatnění práva pro její protiústavnost, přičemž se tímto zrušením pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynutí lhůt již v důsledku derogace bez dalšího možnost uplatnění práva neotevírá.

Ústavní soud tedy svým nálezem dospěl k závěru, že předmětné ustanovení zákona (ve slovech „do tří dnů“ a ve slovech „v téže lhůtě“ v ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř.) je v rozporu s ústavním pořádkem[2] a ruší se uplynutím měsíce dubna 2013. Ústavní soud měl přitom při stanovení tohoto data na paměti reálné legislativně-technické možnosti zákonodárce. Již 18. 5. 2012 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád a některé další zákony (sněmovní tisk číslo 686), kterým se slovo „tří“ ve smyslu aktuálního znění § 175 odst. 1 o. s. ř. nahrazuje číslem „8“.

Ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř. je kromě výše uvedeného podle Ústavního soudu z ústavního hlediska akceptovatelné a není tedy nutné celé ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř. zrušit, jak navrhovala navrhovatelka.

Ústavní soud konstatuje nutnost alespoň částečné procesní rovnováhy mezi směnečným věřitelem a dlužníkem, nicméně, jak již bylo výše řečeno, úpravu směnečného řízení přenechává zákonodárci, aby tuto problematiku upravil tak, aby odpovídala potřebám dnešní doby.

Kateřina Kubátová



[1] rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 5 Cmo 270/2010-112

[2] § 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech „do tří dnů“ a ve slovech „v téže lhůtě“ je v rozporu zejména s čl. 4 odst. 4, s čl. 36 odst. 1 a s čl. 37 odst. 3 Listiny

Jaroslav Jankrle

> Detail
Kristýna Šebková

> Detail
Šimon Kubišta

> Detail