Novinky v elektronickém rozkazním řízení a otázky související

Ministerstvo spravedlnosti již od počátku roku 2012 spustilo na vybraných soudech (Krajský soud v Plzni, okresní soudy v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou a v Ostravě, obvodní soud pro Prahu 5) pilotní provoz aplikace centrálního elektronického platebního rozkazu (CEPR).

Změna znamená další krok v elektronizaci justice, zejména vedení spisu kompletně v elektronické podobě a významnou změnu ve způsobu doručování rozhodnutí a jiných písemností soudu. Současně s touto změnou však zůstávají nezodpovězeny řady dotazů a nejasností týkajících se zejména adresátů této změny, tedy samotných účastníků elektronického rozkazního řízení.

 

Vedení elektronického vedení spisu bez jeho podpory spisem listinným nemá aktuálně pro účastníky řízení valného významu, jelikož se týká spíše fungování soudů samotných. Vytváří však nezbytné předpoklady pro značné usnadnění přístupu účastníků řízení do soudního spisu v budoucnosti s ohledem na připravovaný vzdálený přístup do spisu, díky kterému nebude nutno zdlouhavě žádat a plánovat návštěvu soudu právě za účelem nahlédnutí do spisu. Samotné změny ve vyhotovování soudních písemností a jejich doručování účastníkům soudního řízení jsou však velmi podstatné.

 

Aktuálně, mimo elektronická rozkazní řízení vedená u výše jmenovaných pilotních soudů, je každá písemnost, kterou nelze doručit přímo při jednání soudu nebo jiném soudním úkonu, doručována dle ustanovení § 45 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „osř“), tedy přednostně prostřednictvím systému datových schránek (využívání systému datových schránek není dosud pro fyzické osoby povinné). Následně je standardně, vyjma velmi vzácného doručování na elektronickou adresu na žádost účastníka, písemnost doručována prostřednictvím doručujícího orgánu, nejčastěji tedy provozovatele poštovních služeb. V tomto případě soud vyhotoví písemnost v listinné podobě, opatří ji podpisem, resp. razítkem soudu a tato je považována za veřejnou listinu dle § 134 osř. Pokud se jedná o vykonatelné rozhodnutí, je možno po opatření této listiny doložkou právní moci, případně doložkou vykonatelnosti ji využít mimo jiné jako tzv. exekuční titul. K návrhu na nařízení exekuce je tedy možno přiložit přímo tuto listinu a pokud není dokázán opak, má se za to, že listina byla vydána označeným orgánem veřejné moci a skutečnost, která je v této listině osvědčena či potvrzena, má se za pravdivou.

 

V pilotním provozu aplikace CEPR je však písemnost vyhotovována a doručována značně odlišně. Na straně soudu je písemnost vyhotovena pouze elektronicky, je opatřena uznávaným elektronickým podpisem osoby, která písemnost vyhotovila, respektive uznávanou elektronickou značkou soudu a časovým razítkem a současně je opatřena specifickým identifikátorem. V procesu doručování je přednostně doručována do datové schránky účastníka. Pokud účastník datovou schránku nevlastní, není tato písemnost vyhotovena v listinné podobě, ale elektronicky zaslána prostřednictvím tzv. hybridní pošty. Provozovatel poštovních služeb po obdržení písemnosti v elektronické podobě včetně dat potřebných k odeslání (zejména kontaktní údaje adresáta) písemnost „převede“ do listinné podoby a následně doručuje účastníkovi soudního řízení poštou.

 

Pojmem „převede“ se však nerozumí provedení autorizované konverze dokumentu dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. V praxi se jedná prakticky o vytištění dokumentu a vložení do obálky. Písemnost není ručně podepisována jakoukoliv osobou (např. v zastoupení) ani opatřována otiskem razítka soudu, jelikož tento převod probíhá až na straně provozovatele poštovních služeb bez účasti pracovníků soudu. Účastník tedy neobdrží písemnost opatřenou razítkem či podpisem, ale pouze stejnopis písemnosti s tím, že replika jeho elektronické verze, která naplňuje kritéria veřejné listiny, jelikož je opatřena uznávaným elektronickým podpisem vyhotovující osoby, respektive uznávanou elektronickou značkou soudu a tzv. časovým razítkem, které zaručuje, že daná písemnost tohoto obsahu (včetně elektronického podpisu) a v daný okamžik existovala.

 

Dle Ministerstva spravedlnosti zaručuje autenticitu písemnosti specifický identifikátor, kterým je písemnost opatřena, a z tohoto faktu dovozuje, že tento listinný stejnopis písemnosti má zcela shodný právní význam a účinky jako listinné stejnopisy vyhotovené přímo soudem a opatřené podpisem vyhotovující osoby.

 

Je tedy zřejmé, že jakýkoliv orgán veřejné moci (soud, soudní exekutor, notář, atp.), ale i jakákoliv jiná osoba bude při nakládání s písemností vyhotovenou prostřednictvím hybridní pošty (provozovatele poštovních služeb) nucena ověřovat autenticitu tohoto dokumentu prostřednictvím specifického identifikátoru a aplikace vystavené na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR (infodokument,justice.cz).

 

Z praktického hlediska účastníkům tímto postupem vznikají další překážky, které budou nuceni překonávat. Účastníci elektronického rozkazního řízení již nebudou nadále disponovat originálem (stejnopisem) rozhodnutí v dřívější podepsané podobě, ve výše zmíněné internetové aplikaci však mohou po zadání specifického identifikátoru získat repliku originálu písemnosti v elektronické formě opatřenou elektronickým podpisem a časovým razítkem. Ministerstvo spravedlnosti zároveň  doplňuje, že doložku právní moci vyznačí v originálu elektronické podoby a účastník jej následně může opětovně získat prostřednictvím aplikace CEPR. Zůstává tedy otázkou, zda-li tuto doložku vyznačí soud také na listinnou podobu rozhodnutí vyhotovenou prostřednictvím hybridní pošty.

 

S tímto elektronickým dokumentem je však třeba nakládat velmi opatrně, právě s ohledem na jeho formu a úskalí, která jsou s elektronickými dokumenty spojeny. Pravost a neporušenou integritu takového dokumentu lze prokázat jen za platnosti elektronických podpisů, respektive časového razítka, které však také nemá neomezenou platnost. Časové razítko je stejně jako elektronický podpis založeno na elektronickém certifikátu s omezenou časovou platností a pokud je, z jakýchkoliv důvodů, zneplatněn tento certifikát, jsou zneplatněna také všechna časová razítka na tomto certifikátu založená. Přestože je tato problematika velmi obsáhlá a nepřehledná, dá se ve zkratce k naší situaci říci, že pokud účastník prostřednictvím zmíněné internetové aplikace získá repliku dokumentu v elektronické podobě, neznamená to, a to v žádném případě, že do budoucna disponuje stejnopisem originálu písemnosti soudu. Naopak, tento účastník si nemůže být v žádném následujícím okamžiku jist, zda-li stále disponuje originálem písemnosti soudu, nebo pouze bezcenným souborem, jelikož certifikáty, na kterých byly založeny uznávané elektronické podpisy či časová razítka, byly v mezidobí zneplatněny nebo skončila jejich platnost. O období, po které je stejnopis písemnosti v elektronické formě přístupný v internetové aplikaci infoDokument a o skutečnosti, zda-li a jakým způsobem je zaručena uznatelnost takového dokumentu do okamžiku jeho stažení, se Ministerstvo spravedlnosti nezmiňuje. Bez této informace se však nedá na tento systém spoléhat a zodpovědní účastníci elektronického rozkazního řízení musí hledat jiné způsoby, jak zajistit uznatelnost těchto dokumentů.

 

Jak vyplývá z textu výše, novinka ve způsobu vyhotovování a doručování písemností v elektronickém rozkazním řízení přináší, odhlédneme-li od očekávatelných obav, také určitou nejistotu, která může být bez hodnověrné argumentace ze strany Ministerstva spravedlnosti jen stěží odvrácena. O získání odpovědí na otázky, které zůstaly spornými a i běžně přístupné zdroje v těchto bodech mlčí, jsem se pokoušel přímo dotazováním tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti více než měsíc před sepsáním tohoto článku. Dotazy týkající se podrobností o zmíněné aplikaci CEPR (zejména časové období, po které je písemnost v elektronické podobě přístupná účastníkovi řízení, zda-li je zaručena uznatelnost dokumentu až do okamžiku jeho stažení účastníkem řízení, zda-li budou i ostatní orgány veřejné moci považovat „převedenou“ listinnou verzi písemnosti za shodnou s originálem a se stejnými právními účinky, resp. postačí-li těmto orgánům poskytnout pouze identifikační údaje o dokumentu včetně specifického identifikátoru) zůstaly bez odpovědi.

 

Je k zamyšlení, zda-li je patřičné elektronizovat justici právě tímto způsobem. Navzdory faktu, že systém datových schránek není dosud povinný pro většinu obyvatel, je na ně právě těmito kroky přenášena odpovědnost za písemnosti v elektronické podobě a nezbytné zaručení jejich časové uznatelnosti v budoucnu. Zda-li je v tomto dostatečné ujištění Ministerstva spravedlnosti o shodném právním významu a účincích listinného stejnopisu písemnosti vyhotoveného prostřednictvím hybridní pošty, je na uvážení každého z nás. V situaci, kdy se s problémem uznatelnosti elektronických dokumentů potýká většina advokátních kanceláří a dalších subjektů, které jsou s písemnostmi v elektronické podobě nuceny nakládat, bude velmi zajímavé sledovat, jak se s těmito novotami vyrovnají další účastnící řízení před soudy. Důkladnější vysvětlovací kampaň, manuály a doporučené postupy pro účastníky řízení vyhotovené Ministerstvem spravedlnosti by však jistě veřejnost, a to i ta odborná, přivítala.

 

 

Mgr. Vladimír Nováček

advokátní koncipient

Kubištová & Co., v.o.s.

advokátní kancelář

 

 

 

Jaroslav Jankrle

> Detail
Kristýna Šebková

> Detail
Peter Klobušický

> Detail