Odmítnutí a zamítnutí žaloby v občanskoprávním sporném řízení v prvním stupni

Tento článek přibližuje problematiku odmítnutí a zamítnutí žaloby, poukazuje na významné prvky těchto rozhodnutí a jejich důsledky.

Nejprve je na místě uvést několik poznámek k náležitostem žaloby. Návrh, kterým se zahajuje řízení, musí podle ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) obsahovat kromě obecných náležitostí (které stanovuje § 42 odst. 4 o. s. ř., tedy musí být patrno, kterému soudu je určen, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (u právnické osoby obchodní firmu nebo název a sídlo, v případě státu označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, dále vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Pokud návrh obsahuje vše shora uvedené a jedná se o řízení sporné, nazývá se takovýto návrh žalobou.

Právně bezvadným podáním žaloby soudu se zahajuje soudní řízení, čímž zároveň vzniká povinnost soudu o návrhu rozhodnout. V následujícím se tento článek zaměří na rozhodnutí ve formě odmítnutí a zamítnutí žalobního návrhu soudem.

Rozhodnutí soudu v podobě odmítnutí žaloby odráží skutečnost, že soud se podaným návrhem v jeho postatě vůbec nezabýval, jelikož tento má formální nedostatky. Odmítnutí žaloby upravuje § 43 odst. 2 o. s. ř. tak, že není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží. O těchto následcích musí být účastník poučen. Komentář k občanskému soudnímu řádu nakladatelství C.H. Beck[1] uvádí, že: „K odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, může soud přistoupit jen tehdy, jestliže byl účastník k odstranění vad podání řádně vyzván, jestliže vady podání nebyly přes výzvu odstraněny (buď proto, že účastník zůstal zcela nečinný, nebo sice na výzvu soudu reagoval, avšak vadnost podání neodstranil) a jestliže nelze pro tento nedostatek v řízení pokračovat; rozhodne o tom usnesením.“

Proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání je přípustné odvolání. Za podmínek uvedených v § 210a o. s. ř., které vyjmenovává mj. usnesení o odmítnutí žaloby, může o takovémto odvolání rozhodnout i sám soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví. Nabude-li usnesení o odmítnutí podání návrhu na zahájení řízení (žaloby) právní moci, je tím řízení skončeno.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR[2] lze vady žaloby odstranit i poté, co již uplynula lhůta k tomu soudem stanovená, popřípadě co soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí žaloby, avšak nejpozději - bylo-li proti usnesení soudu prvního stupně podáno včas odvolání osobou k němu oprávněnou - do té doby, dokud o odmítnutí žaloby nerozhodl odvolací soud.

Specifickým postupem je postup upravený ustanovením § 174a odst. 4 pro elektronický platební rozkaz, který byl do o. s. ř. zaveden novelizací zákonem č. 123/2008 Sb. s účinkem od 1.7.2008. Elektronický platební rozkaz má povahu žaloby podle ust. § 79 a proto musí svým obsahem splňovat náležitosti žaloby stanovené § 79 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř. Pokud však návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo pokud je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením takový návrh odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení a výše zmíněný § 43 o. s. ř. se nepoužije. K odmítnutí návrhu v takovém případě dochází bez předchozí výzvy k odstranění vad.

V případě zamítnutí žalobního návrhu, to však znamená to, že soud se sice žalobou zabýval, ale žalobce dostatečně neprokázal svá tvrzení, nesplnil důkazní povinnost či byl jinak v řízení neúspěšný. Zamítnutí návrhu představuje meritorní rozhodnutí ve věci, tedy rozhodnutí ve věci samé.

Základním rozlišujícím prvkem mezi formou rozhodnutí v podobě odmítnutí a zamítnutí žaloby jsou tedy následky, které každá jednotlivá forma rozhodnutí způsobuje. Pokud soud žalobu odmítne, toto rozhodnutí nevytváří překážku věci rozhodnuté, a je možné žalovat stejný nárok znovu. Na rozdíl od toho, důsledkem zamítnutí žaloby je skutečnost, že takové rozhodnutí soudu tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté, tedy překážku řízení o žalobě. V takovém případě není možné, aby soud projednal věc znovu.

 



[1] Drápal, L., Bureš, J. a kol  .Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 279 s.

[2] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 909/2003, ze dne 20.8.2003

 

Jana Korábová

> Detail
Barbora Honzíková

> Detail
Kristýna Šebková

> Detail