K odpovědnosti insolvenčního správce a následkům porušení povinnosti odborné péče

Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře.

Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Toto ustanovení zakotvené v § 36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) obsahuje široce vymezenou povinnost insolvenčního správce postupovat s odpornou péčí a vykonávat svoji funkci jako řádný hospodář. S ohledem na značně neurčité vymezení povinností je třeba hledat konkrétnější podobu v jiných ustanoveních zákona (např. v § 5, zásady insolvenčního řízení, § 37, odpovědnost za škodu a jinou újmu) a v dalších právních předpisech, v judikatuře, a v pokynech insolvenčního soudu a věřitelských orgánů. Jak lze přistupovat k obecně stanovené povinnosti odborné péče insolvenčního správce a jaká je sankce za porušení povinností?

Bližší výklad pojmu výkon funkce s odbornou péčí lze najít v komentáři zákona[1], který uvádí, že Za nedostatečnou odbornou péči je možno považovat chybné kroky a rozhodnutí správce z důvodu jeho nedostatečných odborných znalostí, zejména pak insolvenční problematiky. Neplnění povinností řádně je možno charakterizovat tak, že insolvenční správce provádí svoji činnost nedbale, byť je mu správný postup znám. Důsledkem neodborného postupu správce by měla být škoda, která věřitelům či dlužníkovi v řízení vznikla. Insolvenční správce má svou činností směřovat k tomu, aby vypořádal majetkové vztahy k osobám dotčeným úpadkem dlužníka a má se podílet na vedení řízení tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo neoprávněně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.[2] Jako jednu ze základních povinností správce lze uvést informační povinnost, tedy povinnost pravidelně, obvykle každé tři měsíce, písemně informovat věřitelský orgán a insolvenční soud o vývoji za uplynulé období.

Ustanovení § 37 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční správce, jakožto veřejná osoba sui generis[3], odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám v průběhu insolvenčního řízení způsobí porušením povinností, které mu byly uloženy zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu, nebo pokud nepostupoval s odbornou péčí. Pokud insolvenční správce své povinnosti poruší, míru pochybení, závažnost a důsledky pochybení posuzuje výhradně insolvenční soud. Činnost správce tedy podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Jako příklad zásadního pochybení v činnosti insolvenčního správce lze zmínit např. prodej majetku z majetkové podstaty bez jeho předchozího soupisu, prodej majetku bez vyslovení potřebného souhlasu apod. Pokud se prokáže základní odborná neznalost, nevědomost, či neorientování se v právních předpisech dopadajících na činnost správce, může následovat sankce za nedodržení svědomité a odborné péče. Pokud pochybení správce nedosahuje takové závažnosti, aby byl zproštěn funkce, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně. S otázkou relevantních důvodů, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, se vypořádal Vrchní soud v Praze[4] tak, že se jedná o skutečnost, že správce při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. insolvenčního zákona, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Dále se může jednat o situaci, kdy bezdůvodně nesplnil závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty.

Porušení povinností správce může vést k podání návrhu na zproštění insolvenčního správce věřitelským orgánem anebo dlužníkem (nikoliv tedy návrhem jednotlivého věřitele- návrh věřitele by soud posuzoval jako podnět k přezkoumání činnosti insolvenčního správce). Soud vedle podaného návrhu na zproštění má možnost správce zprostit sám z úřední povinnosti, a to v případě, když zjistí skutečnosti, které mohou vést ke zproštění.

Objektivní odpovědnosti se správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Správce odpovídá za škodu, kterou způsobí sám, rovněž také pokud byla škoda způsobena zaměstnanci dlužníka působícími v rozsahu své dosavadní činnosti, jinými osobami v smluvním vztahu s dlužníkem, a osobami, kterých použil k plnění svých úkolů.

Povinnosti insolvenčního správce při vedení insolvenčního řízení tedy pochopitelně nenalezneme vyjmenované v některém ustanovení insolvenčního zákona, nýbrž je třeba je dovozovat z celku, především z obecně určených povinností řádné péče, vycházet z obecných principů a přihlížet k právním předpisům, rozhodnutím soudu a věřitelských orgánů. Následkem porušení povinností může být sankce ukládaná insolvenčním soudem, a to uložení pořádkových pokut, nebo v krajním případě zproštění funkce.

 

Mgr. Kateřina Kubátová

[1] Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A.; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 2. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013.

[2] Kotoučová, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákob). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 206 s.

[3] Názory na povahu insolvenčního správce se liší; dle důvodové zprávy k ust. § 21 insolvenčního zákona je možno insolvenčního správce i v návaznosti na judikaturu vytvořenou k zákonu č. 328/1992 Sb., o konkurzu a vyrovnání, označit z hlediska jeho postavení za veřejného činitele sui genesis, k tomu např. IV.ÚS 3089/11 ze dne 12.3.2012 nebo III.ÚS 2101/09 ze dne 24.9.2009

[4] VSPH 481/2009-B-108

Vladimír Nováček

> Detail
Jana Korábová

> Detail
Peter Klobušický

> Detail